Buďte srdečně vítáni všichni,
kteří jste právě otevřeli stránky věnované dětské léčebně v Železnici u Jičína. Vytvořili jsme je pro všechny, kteří jste zde trávili svá dětská, i lehce pubertální léta. Také pro všechny, kteří jste o nás pečovali, a poskytovali nám druhý domov. Tyto stránky jsou vzpomínkou zejména na období let 1958 - 1978, kdy jsme právě my sem jezdívali. Dnes léčebna už neexistuje. My si však myslíme, že místo, kde jsme prožívali první pocity dlouhodobého odloučení od rodičů, dlouholetá kamarádství, ale i průšvihy, či první lásky, si zaznamenání zaslouží.
Budete-li chtít, vzpomínejte s námi. Jednoduše - formou přímého komentáře, k čemuž je určen prostor na každém Vámi otevřeném místě (vždy pod posledním textem), kam můžete napsat něco o sobě, příp. popsat nějaké nezapomenutelné taškařice s kamarády apod. Od zavedení GDPR v roce 2018 už nevkládáme zasílané příspěvky do jednotlivých profilů - z prostého důvodu: nelze je běžně prohlížet a pročítat. Jestliže nám pošlete nějaké fotografie z Vašeho tehdejšího pobytu, přidáme je příp. do "Fotogalerie". Do rubriky "Různé" budeme průběžně vkládat zajímavosti, vztahující se jak k našemu postižení, tak k léčebně, či k městu samotnému. Prosíme však zároveň o strpení: případné reakce na Vaše komentáře - příspěvky, mohou mít různě dlouhou prodlevu. Také Vy, mladší, kteří jste do Železnice jezdili až "po nás", můžete na tyto stránky přispět. Pokud, ovšem, Vám nejsou bližší "mladší" sociální sítě typu Badoo, Facebook, Instagram, Lidé, Tiktok, Twitter, Twoo, X... Záleží na Vás.
Dětská léčebna v Železnici působila rodinným dojmem. Byla umístěna v architektonicky zajímavé budově, která pro nás vždy měla zvláštní kouzlo. Genius loci se tomu říká... Původně sloužila jako lázeňský hotel (více v "Historie lázní", "Fotogalerie", příp. "Různé"), k níž náležela jedna zděná přístavba.
V léčebně se, od jejího otevření do ukončení provozu (únor 1953 - září 2002), léčili dětští pacienti zejména s následky po dětské mozkové obrně (DMO), dále s vadami pohybového ústrojí, po pooperačních stavech, příp. s kombinovanými vadami. Pobyt zde trval většinou 3 - 4 měsíce v kuse.
Mezi procedury patřily: individuální cvičení v kabince s rehabilitační sestrou na tzv. "Terapii" (příp. v "Bunkru"), skupinové cvičení v tělocvičně, polohování na trakčním lehátku (příp. tzv. "stáním na prkýnku"), dlahování horních končetin, žerzejové zábaly, vodoléčba, léčba prací...
Po absolvování procedur a školního vyučování jsme v jarních, letních a podzimních měsících pobývali na zahradě za budovou, nebo jsme chodívali na kratší, či delší výlety po okolí. V zimě jsme trávili čas na pokoji, nebo jsme v jídelně hráli různé společenské hry, či sledovali televizi. Jednou za 14 dní, většinou v úterý po odpolední svačině, nám v jídelně tzv. Přístavby pan topič, údržbář a promítač v jedné osobě pustil film (srolované vytahovací plátno v modrém pouzdře). Také jsme byli vedeni ke kultuře, a to v jídelně "druhopatráků", kde jsme se zúčastňovali výchovných koncertů - nejčastěji jsme poslouchali hru na klavír, harfu, flétnu a píšťaly. Byli jsme pod neustálým dohledem patrových zdravotních sester.
Návštěvy jsme mohli přijímat vždy v sobotu a v neděli od 8.00 do 18.00 hodin. Po dohodě však bylo možno absolvovat návštěvu i ve všední den, zpravidla od 16.00 do 17.30 hodin. Většina z nás byla z velké dálky, a tak žádnou návštěvu po celou dobu pobytu nepřivítala. Ale jistě nás to nepoznamenalo, a většině z nás to zřejmě ani nevadilo...
Není v možnostech úvodní stránky popsat podrobný, veškerý chod léčebny. Necháváme tedy na Vás, zdali se Vám podaří z paměti dostat na povrch cosi zasutého... A podělit se o to s námi.
Pojďme si tedy společně zavzpomínat. Vratislav a Jaromírka
úterý 12. 3. 2013
Komentáře
INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY: každou stránku můžete okomentovat
10 kritérií pro bezbariérové úpravy veřejných prostorů a staveb
Česká správa sociálního zabezpečení
Euroklíč - kde a jak získat
Tiskopis - k získání euroklíče