Historie lázní

Z historie města

První zmínky o obci Železnice pocházejí ze XII. století, kdy v místě vznikla původní osada při staré Hradecké cestě. Archeologické nálezy z okolí dokládají existenci prehistorického železářství, od kterého byl odvozen název obce. Původní jádro osady leží na západní straně městečka - v blízkosti barokního kostela sv. Jiljí. Byl postaven kolem r. 1200 jako jednolodní románský kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli.
Jako městečko je Železnice vzpomínána už kolem roku 1541, kdy na jihu obce, na vrchu Železný, stával hrad. Dnešní podoba jádra města, kolem pravidelného čtvercového náměstí, pochází z výstavby po ničivém požáru roku 1826. Za vedení stavitele Jana Herknera z Jilemnice dostal tehdejší městys jednotný empírový ráz s klasicistními vlivy. Na okrajích se zachovaly početné roubené chalupy z konce 18. století. Ve čtvrtek 28. prosince 1911 byla Železnice císařským dekretem povýšena na město. Zdejší Vlastivědné muzeum nabízí především národopisné a archeologické sbírky. Zajímavá je i expozice obrazů Františka Kavána. Pro své mimořádné kulturní památky byla Železnice v roce 1990 prohlášena Městskou památkovou zónou.

Lázně

Prvopočátky lázeňství v Železnici sahají do roku 1894, kdy okolní naleziště slatinné zeminy inspirovalo místního poštmistra Jana Vondráka k založení společenstva "Železnické lázně pod horou Táborem". V roce 1903 byla pod vedením stavitele J. Jakubce zahájena stavba lázeňského objektu pro léčbu zejména nemocí pohybového ústrojí. 24. července 1904 byly lázně uvedeny do provozu. Prvním majitelem se stal iniciátor projektu Jan Vondrák. Po jeho smrti (v roce 1906) začal zdejší rodák ing. Antonín Zikmund na vedlejším pozemku stavět luxusní hotel, čímž došlo k propojení parcel pod lázněmi a budoucím hotelem. Autory návrhu byli pražští architekti Václav Vejrych a Vojtěch Pikl. Dokončením stavby vznikl celý nový lázeňsko-hotelový komplex "Valdštýnův dvůr", jehož otevření proběhlo v červnu 1907. V roce 1912 však A. Zikmund prodal areál se ztrátou pražské pojišťovací bance, majetková práva převzalo město Železnice. Ze sčítacího operátu pro město Železnici z února 1921 vyplývá, že v té době byl vlastníkem a provozovatelem areálu architekt a stavitel ing. Prokop Teige z Prahy. Na sklonku léta roku 1931 objekty odkoupil Alois Vedlich z Cerhenic u Kolína (více v rubrice "Různé"). Ani jemu se v podnikání příliš nedařilo, a nákladná rekonstrukce koncem 30. let ho definitivně přivedla ke krachu. Následným vlastníkem byla žena - Josefa Karenová, která ovšem do roku 1948 budovy pronajala B. Urbanovi. V období obou světových válek sloužil areál jako vojenské zdravotnické zařízení.

Nový rozkvět lázeňství ve městě, a s ním i tohoto objektu, přišel relativně brzy po znárodnění. Ve čtvrtek 19. února 1953 zde byla otevřena u nás (a zřejmě i v celé střední Evropě) první lázeňská léčebna, specializovaná na rehabilitační léčbu dětí s centrálními pohybovými poruchami, tedy především dětí postižených dětskou mozkovou obrnou (DMO). V letech 1954 - 1962 prošla léčebna první rozsáhlou a nákladnou rekonstrukcí. Další přestavba budovy probíhala v 80. letech. Byla rozšířena přístavba hlavní budovy, nástavba prvního patra, nová kotelna a další. V 80. letech léčebna disponovala 125 lůžky.

Největší zásluhu na zřízení léčebny měl prof. MUDr. Václav Vojta z dětského oddělení pražské Neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice, vedené akademikem MUDr. Kamilem Hennerem. Následně s ním začal spolupracovat prof. MUDr. Ivan Lesný ze stejné kliniky, taktéž význačný dětský neurolog. Ten se stal od roku 1971 šéfem Dětské neurologické kliniky FN v Praze-Motole. Prof. Ivan Lesný, až do svého vysokého věku, do Železnice pravidelně dojížděl, a děti konziliárně vyšetřoval.

Prvním vedoucím lékařem léčebny byl ustanoven MUDr. Jaroslav Kraus. V roce 1958 jej vystřídal MUDr. Evžen Opatrný. Na jaře roku 1974 na toto místo nastoupil MUDr. Marcel Nachtmann. V lednu 1990 se stal vedoucím lékařem MUDr. Alois Stehlík (od roku 1967 vedoucí rehabilitační lékař). Od dubna 1995 vedl léčebnu MUDr. Jan Tomášek. Od včlenění léčebny pod SLL Janské Lázně v květnu 1999 do jejího úplného zániku v září 2002 léčebnu řídila MUDr. Lenka Smetanová. Celý proces postupné likvidace léčebny dozoroval MUDr. Roman Koudele, tehdejší ředitel SLL Janské Lázně...

Příčinou onemocnění DMO (které nemá nic společného s infekční dětskou obrnou - poliomyelitidou) je porucha mozku, vzniklá v období kolem porodu. V zařízení se, s velkým úspěchem, léčily děti od 3 do 15 let. Jezdily sem opakovaně každoročně na 3 - 4měsíční pobyt v kuse, některé i na déle. Vzhledem k dlouhodobému pobytu byla v léčebně zřízena i základní škola a mateřská školka. Díky vyhlášeným léčebným výsledkům přijíždělo od února 1957 na léčebný pobyt i mnoho dětských pacientů ze zahraničí: z Itálie, Rumunska, Bulharska, Sovětského svazu (Ruska a Gruzie), Německa, Rakouska, ale i z arabských zemí a ze zámoří.

Základem léčby byla léčebná rehabilitace, která využívala speciální metody léčebné tělesné výchovy. Nejvíce se používala tzv. Vojtova metoda, kterou propracoval, a do praxe uvedl MUDr. Vojta. Dobré výsledky přinášela i léčba prací (ergoterapie). Zde se děti učily běžným denním činnostem. Trénovaly tak obratnost a jemnou motoriku rukou. Zpočátku se jako příprava před vlastní rehabilitací používala místní slatinná zemina. Ta se zahřívala horkou párou a přikládala na končetiny v podobě zábalů. Později se ukázalo, že stejný účinek má i teplá koupel, nebo teplé žerzejové zábaly, či parafín. Rašelina se přestala používat. Děti si v léčebně osvojily postupy cvičení. Na konci každého pobytu byla rodičům předvedena instruktáž o způsobu cvičení s ditětem. (Od začátku 70. let léčebna pořádala pro rodiče každoroční týdenní školení, při nichž přednášeli neurologové, pediatři, ortopedi, rehabilitační lékaři, psychologové, rehabilitační sestry atd.) Postupem času byla léčba rozšířena i na další poruchy centrální nervové soustavy, tzn. na stavy po úrazech mozku, po zánětech mozku, po cévní příhodě mozkové apod.

V roce 1981 byla v Janských Lázních otevřena nová velká dětská léčebna Vesna, s obsazeností 400 lůžek. Brzy se ukázalo, že jsou určité problémy s naplněním kapacity tak velké léčebny dětskými klienty. Začátkem 90. let se objevily ze strany vedení Státních léčebných lázní Janské Lázně první tlaky na uzavření léčebny v Železnici a převedení pacientů do Janských Lázní. Nastala složitá jednání o udržení a zachování provozu. Situaci ztížila i restituce, kdy restituenti získali dvě nejstarši budovy - lázně a hotel. Od svého vzniku dětská léčebna v Železnici působila samostatně. V průběhu roku 1999 však s konečnou platností organizačně přešla pod SLL Janské Lázně. Od té doby, pomalu ale jistě, spěla její sláva ku svému konci...

Dětská léčebna v Železnici se, bohužel, nedožila 50. výročí svého vzniku. Její provoz byl ukončen v září 2002.

(Při psaní tohoto textu jsme vycházeli z článku "Lázně v Železnici", vytištěného v Bělohradských listech č. 2/2011 dne 25/3/2011 - autor Ladislav Stuchlík, s přispěním MUDr. Aloise Stehlíka. Celý článek naleznete v rubrice "Různé".)

V současné době je areál léčebny prázdný. Je nabízen k prodeji, či pronájmu. Takto smutně skončila éra lázeňství, a věhlasné dětské léčebny, ve městě Železnice u Jičína...  TATO INFORMACE SE JIŽ NEZAKLÁDÁ NA PRAVDĚ, NEBOŤ OD PŘELOMU ROKŮ 2013/2014 MÁ CELÝ AREÁL NOVÉ MAJITELE (viz rubrika "Různé"). Věříme, že se jim podaří uskutečnit záměr vybudovat zde domov pro seniory.