Dětská léčebna v Železnici u Jičína

Buďte srdečně vítáni všichni,

kteří jste právě otevřeli stránky věnované dětské léčebně v Železnici u Jičína. Vytvořili jsme je pro všechny, kteří jste zde trávili svá dětská, i lehce pubertální léta. Také pro všechny, kteří jste o nás pečovali, a poskytovali nám druhý domov. Tyto stránky jsou vzpomínkou zejména na 60. až 90. léta XX. století, kdy jsme právě my sem jezdívali. Dnes léčebna už neexistuje. My si však myslíme, že místo, kde jsme prožívali první pocity dlouhodobého odloučení od rodičů, dlouholetá kamarádství, ale i průšvihy, či první lásky, si zaznamenání zaslouží.

Budete-li chtít, vzpomínejte s námi. Buď formou přímého komentáře, k čemuž je určen prostor na každém Vámi otevřeném místě (vždy pod posledním textem), nebo můžete napsat něco o sobě, příp. popsat nějaké nezapomenutelné taškařice s kamarády apod., a své příspěvky poslat na adresy uvedené v rubrice "Kontakt". Posléze je zařadíme do rubriky "Pacienti", či "Zaměstnanci" k jednotlivým jménům. Do osobních složek, příp. do "Fotogalerie", pak přidáme i Vámi zaslané fotky. Do rubriky "Různé" budeme průběžně vkládat zajímavosti, vztahující se jak k našemu postižení, tak k léčebně, či k městu samotnému. Prosíme však zároveň o strpení - případné reakce na Vaše komentáře (či vložení Vašich příspěvků) mohou mít prodlevu. Také Vy, mladší, kteří jste do Železnice jezdili až "po nás", můžete na tyto stránky přispět. Pokud, ovšem, Vám nejsou bližší "mladší" sociální sítě typu Badoo, Facebook, Twitter, Twoo... Záleží na Vás.

Dětská léčebna v Železnici působila rodinným dojmem. Byla umístěna v architektonicky zajímavé budově, která pro nás vždy měla zvláštní kouzlo. Genius loci se tomu říká... Původně sloužila jako lázeňský hotel (více v "Historie lázní", "Fotogalerie", příp. "Různé"), k níž náležela jedna zděná přístavba.

V léčebně se, od jejího otevření do ukončení provozu (únor 1953 - září 2002), léčili dětští pacienti zejména s následky po dětské mozkové obrně (DMO), dále s vadami pohybového ústrojí, po pooperačních stavech, příp. s kombinovanými vadami. Pobyt zde trval většinou 3 - 4 měsíce v kuse.

Mezi procedury patřily: individuální cvičení v kabince s rehabilitační sestrou na tzv. "Terapii" (příp. v "Bunkru"), skupinové cvičení v tělocvičně, polohování na trakčním lehátku (příp. tzv. "stáním na prkýnku"), dlahování horních končetin, žerzejové zábaly, vodoléčba, léčba prací...

Po absolvování procedur a školního vyučování jsme v jarních, letních a podzimních měsících pobývali na zahradě za budovou, nebo jsme chodívali na kratší, či delší výlety po okolí. V zimě jsme trávili čas na pokoji, nebo jsme v jídelně hráli různé společenské hry, či sledovali televizi. Jednou za 14 dní, většinou v úterý po odpolední svačině, nám v jídelně tzv. Přístavby pan topič, údržbář a promítač v jedné osobě pustil film (srolované vytahovací plátno v modrém pouzdře). Také jsme byli vedeni ke kultuře, a to v jídelně "druhopatráků", kde jsme se zúčastňovali výchovných koncertů - nejčastěji jsme poslouchali hru na klavír, harfu, flétnu a píšťaly. Byli jsme pod neustálým dohledem patrových zdravotních sester.

Návštěvy jsme mohli přijímat vždy v sobotu a v neděli od 8.00 do 18.00 hodin. Po dohodě však bylo možno absolvovat návštěvu i ve všední den, zpravidla od 16.00 do 17.30 hodin. Většina z nás byla z velké dálky, a tak žádnou návštěvu po celou dobu pobytu nepřivítala. Ale jistě nás to nepoznamenalo, a většině z nás to zřejmě ani nevadilo...

Není v možnostech úvodní stránky popsat podrobný, veškerý chod léčebny. Necháváme tedy na Vás, zdali se Vám podaří z paměti dostat na povrch cosi zasutého... A podělit se o to s námi.

Pojďme si tedy společně zavzpomínat.                                                                                                                               Vratislav a Jaromírka

úterý 12. 3. 2013


Komentáře

33. Přezdívka: Jaromírka, email: , 13.02.2024 19:48:27
Odpovědˇ pro "Charlese de Florenc":
V Janských Lázních bývala před dávnými léty dětská léčebna v budově s názvem "Janský dvůr" (nám. Svobody 38). Dospělácké léčení probíhalo tehdy vedle, v "Lázeňském domě" (nám. Svobody 1). Pokud si dobře vzpomínám, dřevěnice "Brigáda" bývala prostou turistickou ubytovnou. Ve vile naproti kostelu (Černohorská 15) bývala v letech 1971 - 1994 dvouletá ekonomická škola s internátem. * Zdravím, a děkujeme za příspěvek, Jaromírka
32. Přezdívka: Kapička, email: miroslav.kapal@atlas.cz, 02.01.2024 00:19:01
Dobrý den, jsem také pacientem, který se léčil také v těchto lázních a to v roce 1988 a 1989. Bylo mi pět a šest let. Myslím si, že to bylo velmi přátelské prostředí a hodně mi tyto lázně daly. Naučil jsem se tu třeba vázat si koníčky u bot, což mě rodiče nebyli schopni naučit. Vzpomínám si na cvičení ve skupině i individuální cvičení a také na čočku s párkem.
Ale proč sem píšu. Stala se mi tu i jedna taková věc. Která mě ovlivňuje dodnes. Předem chci podotknout na profesionalitu všech zaměstnanců. Oni za to rozhodně nemohou. Sám jsem se jednou dostal díky bývalé přítelkyni do podobného zařízení a pochopil jsem, jak fungují noční služby a jak bych se v současné době choval já. Nemůžete jako pečovatel se věnovat jednomu dítěti. Jenže jsem byl příliš malý,než abych to pochopil. Byla bouřka a tak jsem se bál, že jsem se počůral. Následně mě sestřička odvedla z klučičího pokoje k holkám a dala mi plenky a bavila i holky. Já se tam do jedné zamiloval. Zároveň mám na to velice krásné vzpomínky, protože když jsem se počítal, tak se o mě poté někdo staral. Zatímco, když jsem říkal, že se bojím bouřky, tak mě nikdo nebral vážně.
Píšu to vlastně jenom proto, že hledám dívky, dnes ženy, které se mnou byly na pokoji. Spali jsme v špruslových postýlkách. Je mi čtyřicet a stále mě fascinuje jak jsou tyto vzpomínky živé.
Děkuji všem za pomoc a přeji pěkné dny. S pozdravem Míra Kapal.
31. Přezdívka: Charles de Florenc, email: charles.de_florenc@seznam.cz, 17.09.2023 10:12:25
Zdravím, děcka,
Jsem ročník 1950 a (asi) v letech 1958, 1960 a 1962 jsem pobýval v lázních v Železnici. Pamatuji pana dr. Opatrného a vybavují se mi jména i tváře dalšího tamějšího personálu. Později jsem v lázních už nebyl, tedy ani v Janských Lázních, až (asi) v roce 1992 jsem absolvoval Dubí u Teplic.
No a letos jsem coby rekreant zavítal do Janských Lázní a tam mě na jedné nástěnce zaujala i informace, že bývalá dětská léčebna v Jánkách (než ji přemístili do nově postavené dětské léčebny Vesna) se nacházela v budově vedle tamního evangelického kostela – dnes se jedná o objekt penzionu Janský potok 1, předtím dependance Brigáda.
Je tu nějaký pamětník, který by potvrdil, že někdejší léčebna v Janských Lázních se nacházela v budově u silnice od kolonády k lanovce, u kostela?
30. Přezdívka: neznámá, email: zhorvatova@seznam.cz, 14.03.2022 11:28:20
Ahoj všichni, jmenuji se Zdeňka, za svobodna Spěváková. Jsem jedna z nejstarších žijících pacientů lázní Železnic. Když mi bylo asi 7 let začala jsem jezdit do lázní a od té doby jsem tam jezdila každý rok na dva nebo tři měsíce. Zažila jsem tam doktory Krause, Ackermannovou, Vojtu a primáře Opatrného, také nespočet sestřiček a cvičitelek jako byly Alenka Drozenová, Marcela Bacílková, Marie Malá, Zdeňka Zikmundová a další na jejichž jména si nevzpomenu. Mám nějaké fotky z lázní. Až se mi je podaří najít tak je přidám. Vděčím lázním za to jaká jsem. Nebyla jsem určitě žádný svatoušek, ale pořádné kvítko. Myslím si, že když sestřičky zvěděly, že opět přijedu, hrůzou jim vstávaly vlasy na hlavě. Byl to ale krásný čas, přátelství a lásek. Některá přátelství vydržela dodnes, jako je moje s kamarádkou Irenou, za svobodna Brožovou. Vzpomínám na tu dobu moc ráda, protože tam jsem si připadala jako mezi svými na rozdíl od domova, kde mě považovali za něco méněcenného a dávali mi to v plné míře najevo. Nevím jak to vyjádřit, ale v Železnici jsem byla volná a svobodná. Měli jsme tam vždy výbornou partu. Dělali jsme divadlo, maškarní ples a estrády. Lázním vděčím za to že jsem se v životě nestratila a že se mi i když v 50 letech podařilo vystudova vysokou školu, mám dvě děti, manžela s kterým žiji již 52 let. Domnívám se, že naše příběhy by vydaly za knihu, nebo seriál. Když si někdo vzpomene budu ráda. Jen je mi smutno jak to dopadlo.
Zdeňka
29. Přezdívka: vytrznik58Ub, email: kaoke@seznam.cz, 16.04.2021 10:20:31
Dokončení předchozího příspěvku.
Od 8 hod jsem měla terapeutické stání na jedné noze na zešikmené desce,
no a od 9 byla pracovní terapie v pracovní dílně,vyráběly jsme různé předměty z modelitu,z chemlonu,vypalování ornamentů na vařečky,malování na keramiku,šití,drhání a jiné pracovní činnosti,tam mě to moc bavilo,taky jsme tam s jinými dětmi občas zlobily,ale to už patří k věku.
Tam nás měly na starosti M.Horčičková,J.Myslíková,také tam vypomáhala paní Janoušková,která už byla v důchodu,jména ostatních sester,co na pracovní dílně byly,mi bohužel už vypadly z paměti.
V 10 hod byla svačina a po ní se šlo do školy.TaVe 12.00 byl oběd.a po obědě se šlo ještě na jednu hodinu do školy.Potom jsem měla osobní volno,ve 16.00 byla svačina a pak zase osobní volno.
V 17.00 nebo v 18.00 hod byla večeře..Po večeři jsme měli osobní volno a také jsme někdy na pokojích řádili.
V sobotu a v neděli byly kolektivní procházky po Železnici,nebo jenom po zahradě u léčebny,v zimě,když byl sníh tak jsme pořádali koulovačky.
V jídelně nám občas promítali filmy,pan Skýba,který tam byl vychovatelem v sobotu odpoledne pořádal diskotéky.
Také tam byl na léčení černošský chlapec Emanuel s Kamerunu s Afriky a s ním tam byl jako doprovod jeho brácha Niko,dále děti s Itálie,také z Bulharska jeden chlapec,ten se jmenoval Bojan.
Pamatuji si pana doktora Stehlíka, Nachtmana, Dostála,,paní doktorku Lukášovou,Tománkovou.
zdr,sestry Holanovou,Holasovou,Jindrovou,Minářovou.Učitelky Palasovou,Novotnou.
Díky velikosti léčebna opravdu působila rodinným prostředím a po odjezdu domů se mi stýskalo. Nějaký čas jsem si dopisovala s některými dětmi,ale časem to vyšumělo do ztracena a kontakty se ztratily.
Občas si na pobyt ve zdejší léčebně vzpomenu a říkám si,kdyby to tak šlo se na pár chvil vrátit v čase zpět a vidět se znovu se všemi,s kterými jsem tam prožila těch pár měsíců.
S pozdravem Eva Kabourková, Klatovy
28. Přezdívka: vytrznik58Ub, email: kaoke@seznam.cz, 16.04.2021 10:13:54
Jednou jsem ve vzpomínkách na lázně brouzdala po internetu,zda nenajdu něco o léčebně Železnici.Bohužel jsem nacházela jen stránky o jejím zániku a následném prodeji budovy.Až jsem našla Váš web a mile mě potěšil.
Byla jsem v léčebně poprvé v roce 1969,když mi bylo 5 let.S této doby mám jen pár matných vzpomínek.Až když jsem tam byla v 15 letech,coby žákyně 9 - té třídy, si docela dost pamatuji.Nastoupila jsem 17,října 1979 a byla jsem tam do 22.března 1980,mimo Vánoc,na ty kdo mohl,tak odjel domů.
Vzpomínám si na první den nástupu,kdy tam bylo všechno cizí,jak prostory,děti i personál,ten den jsem tam probrečela,ale postupem času jsem si zvykla a pak se mi tam líbilo.
Byla jsem na pokoji v tzv druhém patře,pod námi bylo oddělení malých dětí ve věku do školky.
Pamatuji si harmonogram dne budíček v 6.00,v půl 7 do 7 snídaně,některé dny se před šestou hodinou chodilo na koupání,nebo mytí do jiného poschodí do....,no teď nevím ,jak to nazvat,umývárny - koupelny ? Některé děti tam chodili i na tzv zábaly.aby se jim uvolnily ztuhlé svaly a mohly tak lépe cvičit.
Od 7 do 8 cvičení v tělocvičně ve skupině s několika dalšími dětmi,pod vedením reh.sestry paní Malý a pod zvědavým koukáním dětí z oken z vedle stojící základní školy.Ale někdy to byl docela zápřah,nyní v mém věku už by mi to asi skolilo.
Kolečko po celé tělocvičně, začalo se mašinkou do předu,.pak dozadu,žába - skákání,pak kolečko skákání po levé noze,další kolo po pravé noze.Cvičení na žíněnce,u žebřiny cvičit sklapovačky,nebo se zavěsit na žebřinu a zvedat nohy,házení medicinbalem,malým míčkem o podlahu,ale to už bylo takový hraní,skákání na trampolíně.S paní Malou tam též byla paní Havlíková,dále rehabilitační sestry Květa Zronková,Jitka Zajíčková.
27. Přezdívka: Pincová, email: grundtv@seznam.cz, 03.07.2020 19:54:50
Zdravim všechny.Taky sem jezdila 1985-1992To mi bylo 11let co sem byla naposled..Pamatuji si sestřičku Alču,Martinu Malou,a paní Květu ,atd.Bylo to skvělí moc ráda na to vzpomínam.Bylo hodně kamarádu některý pamatuji jména ale pár Markéta Kavanová,Katka Princová,Marta Žvátorová.Taky kluky Petra Pěničku,Milana Doležala a Strnada.Škoda že lazně nejsou ,byla i sranda třeba jak jsme vyvolávaly duchy a pak se baly jít na pokoj.Zdraví vás Katka Pncová ted už Grundová
26. Přezdívka: váleček, email: ce.pi@seznam.cz, 12.05.2020 08:56:41
Zdravím z Hranic - já vzpomínám na Mirka Triera a Oskara Kódla z Prahy kromě mnoha dalších...Že si nikdo nevzpomenul na kluky z Kuvaitu, Abdul a Ibrahim,kteří byli v léčebně celý rok.Pěkné bylo, když Ibrahim při pravidelném sobotním telefonátu domů odpověděl mámě na otázku "jak se mᚡ jeho krásnou češtinou - dobšéé , dobšéé
Na přístavbě byly cizinecké pokoje...Já, coby věčný bachratec jsem s ostatníma redukčňákama loupil z toho,co nechali cizinci na táckách...
Naposledy jsem celý oběkt viděl v r.2003.Tehdy jsem si přivydělával ježděním s kámošovou Avií , ve které jsem nocoval u lázní v uličce od hřiště.
Pamatuju si taky třeba Bernda Sagera , synka loďaře z Hamburku...On se absolutně nebál,tak jsem s ním na vozíku lítal a párkrát ho i nechtě vyklopil. Málem mezinárodní incident.
Ale všechno fajn - paní Slávka Hollanová nebo třeba Marie Malá měly sem-tam trochu přísnější metr,v předešlém často zmiňovaná Maruška Grunerová nebo Alenka Semíková - naprostá zlatíčka..
Nebo třeba Líba Zugarová , sestřička , docela ranařka. Ta se moc nemusela s panem vychovatelem Skýbou a i z toho vznikaly humorné situace. Vzpomínám moc rád a čím jsem starší , tím tak nějak častěji...Mějte se všichni fajn, s pozdravem Milan.
25. Přezdívka: Olda, email: olda@soukroma.cz, 21.04.2020 13:12:25
Dobrý den,
nedávno jsem našel tuhle stránku se vzpomínkami bývalých pacientů, a protože mezi ně patřím také, rozhodl jsem se i já přispět. V lázních jsem byl v r. 1984 po prodělané CMP. Když jsem si četl příspěvky, okamžitě se mi vybavovaly vzpomínky na lidi - rehabilitační Hanka a Lenka, cvičily ve stejné mištnosti, paní Faarová, samozřejmě primáři Nachtmann a Stehlík, učitelky Palasová a bohužel si nevybavím jméno, ale učila češtinu apod., blondýnka, trošku silnější postavy, sestry Holanová, Holasová a nezapomenutelná Alenka... Pan profesor Lesný, který tam tenkrát za námi přijel již jako starý pán a díval se s námi večer na tv. Obzvláště mi utkvěla v paměti, i když tam prý byla jen krátce, paní doktorka Falatková (psycholožka či psychiatrička), ke které musel každý pacient, když přijel, byla to velmi milá Slovenka. A spousta jiných a jiných... Samozřejmě spousta spolupacientů, kamarádů, sestřiček, rehabilitačních, kuchařek atd., u kterých si už nevybavím jména, jen obličeje nebo třeba pouze vlastnosti... Prostě jsou to všechno krásné vzpomínky.
24. Přezdívka: MLaci, email: ml.ac@seznam.cz, 30.11.2019 23:23:14
Zdravím všechny známé i neznámé.
Bylo nás tam se zrakovým postižením - slabozrakých škol taky pár.
Ale víc bylo tzv Jedličkárny.
Já byl slabozraká Litovel a ze stejné byl i Jarda Kociš.
Nejsem si dnes už jistej ale myslím že už jsem tam byl coby předškolák.
A na poslet myslím rok 75 nebo6mně cvičila na velké kabině Irenka.
Před tím mně trápila paní Havlíková.
Nezapomenutelné mučící prkno. Je ještě někde k vidění, případně k vyskoušení?

A od nikoho jsem tam nečetl o těch naších chřipkových epidemiích.
Ty injekce tenkrát dost boleli.

Tolik Míra Lacina
23. Přezdívka: Láďa, email: ladikkant@seznam.cz, 13.08.2019 15:45:11
V Železnici jsem byl jen jedinkrát když mi bylo sedm a to bylo v roce 1991,ale moje příbuzná tam jezdila pravidelně od svejch 3 let do 14 let.taky devadesátý léta,ona je oněco mladší než já.bohužel jsem neměl moc štěstí na to tam jezdit Táta chlastal a za moje postižení se styděl nepřesvědčilo ho ani to jaký jsem dělal pokroky byl jsem tam s vadou řeči,skoliózou páteře a špatnou jemnou motorikou v rukou.
22. Přezdívka: Cabin, email: jiri.cabin@seznam.cz, 18.03.2019 20:06:53
Zdravím,
posílám pár vzpomínek na pobyty v lázních Železnice.

Jmenuji se Jiří Cabák a jsem bývalý pacient léčebny v Železnici. V té době jsem bydlel v Havířově. Po prve jsem v léčebně byl v roce 1979 , to mě bylo 5 let. Další pobyty byly v roce 1981 , 84 , 86 , a 88.
Četl jsem moc hezké a vtipné povídání Václava Kozla a úplně se v něm vidím.
Při vzpomínce na hodiny matiky se mě vybaví paní učitelka Palasová se slovy při otevření mého sešitu: " Cabáku , Cabáku , zase tam nic nemáš " a hned přiletěla koule. Vzpomínám , jak jsme hráli války s učebnicemi a já donesl domů salát. Ve škole hrozilo jejich zaplacení.
Další vzpomínky jsou na pana doktora Nachtmana,Stehlíka ,na sestřičky, pana Skybu a jeho promítání filmů.
Sestřička Jana mě v roce 1982 vybavila seznamem cviků a jelikož jsem chlapec poslušný, mnoho z nich cvičím dodnes / např. most , ždímák , klubíčko , špetka /. Seznam se zachoval.
21. Přezdívka: Petříček, email: sumiregusa@seznam.cz, 03.06.2017 22:40:48
Hezký den všem
v Železnici jsem se opakovaně léčil od listopadu 1971 do června 1980. Tyto stránky jsem zde našel úplnou náhodou. Osobně si velmi dobře pamatuji na Lenku,rozenou Valešovou, Blanku,rozenou Ryšavou, (Vaše tehdejší tváře, milé spolupacientky, dámy, si velmi dobře vybavím ještě dnes, po 37 letech),Jaromíra Skýbu s rodinou, Zdenka Cyrnera, Jardu Kocmana, Jirku Pšáda a ještě na spoustu dalších pacientů a zaměstnanců léčebny. S pamětí potíže nemám. Moje vzpomínky na léčení sic nejsou ryze pozitivní, ale jsem vděčný, že lidé, kteří tam pracovali, se mně (nám) snažili pomoci k soběstačnosti a zdraví. Jako nedospělý klučina jsem v léčení viděl hodně negativního, dnes jako dospělý muž jen vděčně vzpomínám na časy, kdy jsme neměli žádné starosti, nic nám nechybělo, bylo nám dobře a hezky a naší povinností bylo, stručně řečeno, každý den "jen" překonat trochu bolesti, třebaže někdy i v širším smyslu, než pouze bolesti z procedur a cvičení
Mějte se moc hezky, přátelé, Vy, kteří si na mne vzpomenete a pamatujete jako já na Vás, i Vy, s nimiž jsem neměl tu čest se potkat a poznat.
S úctou a hezkými vzpomínkami Petr Tužil (pacient paní Aleny Tománkové a paní Marie Grunerové-Smutné 1971-1980)
20. Přezdívka: Venca, email: vaclavsenki50@gmail.com, 31.05.2017 13:17:39
Zdravím. Mám vlastně vzpomínku na natáčení televizního pořadu kam jsme byli pozváni a do dnešního dne jsem jej neviděl.
Měl se vysílat tehdy na začínající TV stanici premiéra a z hvězd si pamatuji pouze Josefa Dvořáka. Vím že jsme stály u rybníka a celebrity házely žabky a my je měly počítat. Pokud by snad někdo měl doma nahrané byl bych vděčný. Dále si vybavuji že ten rok jsme vyrazily na projížďku parníkem. A mělo se to odehrát myslím v roce 1995 nebo 1996. Předem děkuji.
19. Přezdívka: josef , email: hoblicek@seznam.cz, 25.01.2017 15:37:32
Dobrý den, byl jsem v Železnici 181 - 1983 .... stále mám krásné vzpomínky na pobyt.. na paní MUDr. Malou, která mi napsala pro vzpomínku do památníku. Před dvěma lety jsem se byl v Železnici podívat, co je tam nového, trochu smutno z toho, co tam nyní je... " ale je to život" ... Josef Muller
18. Přezdívka: Honza, email: jan.slomovic@seznam.cz, 30.08.2016 00:25:58
Dobrý den, jmenuji se Jan Šlomovič a v Železnici jsem se léčil pravidelně mezi léty 1985 - 92(no možná i déle - už si to pravdu moc nepamatuji). Moc rád vzpomínám na Janu Vaňkovou (která si mě často brávala i k sobě domů), její sestru Alenu a dceru Pavlu se kterou jsme byli dobří kamarádi. Moc jim alespoň touto cestou děkuji, že mi zpříjemňovali dobu kterou jsem v lázních trávil a byli tak mojí druhou rodinou. Škoda, že jsem se o těchto stránkách dověděl až nyní a že jsem tak nemohl dorazit na některý ze srazů. Tak snad někdy příště ... ;)
17. Přezdívka: Jaromírka, email: , 02.08.2016 23:19:35
Maruško, velmi děkujeme za Váš komentář. Jméno Vaše ani sestřičky Emilie mně osobně sice moc neříká, ale vždy zvláštˇ potěší, když tyto stránky objeví někdo, kdo pamatuje naši léčebnu a její osazenstvo za časů její nejlepší "kondice" a slávy. * Držím palce, aby se našel ten, kdo na Vaši výzvu dokáže odpovědět. Pokud budete ještě chtít, můžete některé Vám známé informace o sestřičce Emilii doplnit jako komentář v její složce. * Děkuje a zdraví Jaromírka ☼
16. Přezdívka: marů, email: maruska.junkova@seznam.cz, 02.08.2016 21:23:03
Zdravím všechny pacienty této léčebny. Já jsem se v Železnici léčila v létech 60tých. Moc vzpomínám na velmi hodnou a milou sestřičku EMILII HANKOVOU (byla to moje druhá mamka) brala si mě o víkendech k ním domů. Nikdy na ní nezapomenu, dlouhý čas jsme byli v kontaktu, ale čas neúprosně letí, léta přibývají a tak možná už dnes není mezi námi. Jestli někdo jí znal a ví, co se stalo, prosím napište na můj email.

Děkuji Junková (tehdy Hamouzová)
15. Přezdívka: blančeta, email: kurovskab@seznam.cz, 23.01.2016 17:57:04
ahojky zdravím všechny co si na mně vzpomenou jmenují se Blanka bývala Ryšavá nyní Kurovska jsem v kontaktu se Skybovíma bydlí kousek ode mně zatím
14. Přezdívka: Švadlanka, email: sanderova.lenka@seznam.cz, 19.07.2015 16:11:50
Ahoj kamarádi.Také já jsem bývala pacientka našich lázní na který moc ráda vzpomínám. Byla jsem tam každý rok a proto mám krásné zážitky dodnes. Někdo tady vzpomínal na první lásky a taky já jsem si na jednu vzpomněla. Ten rok mě dali na druhé patro, kam jsem nepatřila, protože jsem byla vždy na přístavbě. Vůbec se mi tam nechtělo ale přesto jsem na druhém patře potkala moc fajn kluka, jmenoval se Jirka a pořád jsme byli viděni spolu. Až to napsala i sestřička paní Holasová domů mamce jaký má se mnou trápení. Dnes obdivuji všechny sestřičky a pány doktory že s námi měli takovou trpělivost, byli to krásný léta. Proto mi přišlo moc líto, když jsem se dozvěděla, že nám náš druhý domov zavřeli. Vždyť nebýt těhle hodných a trpělivých lidiček, tak by spoustu z nás ani nechodilo. Navštěvovala jsem lázně přibližně v 80. létech. Nevím jestli si na mě někdo vzpomene, ale já vím, že já nikdy nezapomenu. Zdraví vás Lenka za svobodna Valešová

INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY: každou stránku můžete okomentovat


LÁZNĚ MAJÍ NOVÉHO MAJITELE


01.10. 2019 19:08:07
27.08. 2017 22:30:40
121489
Lázně Železnice  přihlásit poslední změna: 09.10. 2021 21:12:11